PRŮZKUM POBŘEŽÍ

 /  / Reporáže z cest / Gargano 2007 / Průzkum pobřeží

Gargano je věhlasné svým pobřežím, dlouhým přibližně 200 km. Charakteristické pláže, piniové háje, zátoky, srázy, písečné přesypy, mořské útesy a jeskyně představují původní a ničím neposkvrněnou přírodu. V okolí Mattinaty, směrem na sever, je pobřeží vysoké a členité. Nejvhodnější okamžik pro návštěvu mnoha mořských jeskyní a působivých zálivů je dopoledne, kdy slunce z východu svými paprsky rozsvítí bílé skály, jejichž obraz se odráží v moři. Tuto symfonii mnoha barev je možné si prohlédnout pouze na loďce z moře. Na průzkum jsme se vydali v motorovém člunu. Výlet organizovala delegátka. Zaplatili jsme € 11,00 za dospělého a polovinu za dítě. K dispozici jsme měli českou průvodkyni.

Vypluli jsme přímo z pláže. Jak jsme se vzdalovali od břehu, naskytl se nám nádherný pohled na pláž, saracenskou věž, rovinu La piana, Mattinatu, Monte Saraceno a Monte Sant' Angelo. Potom jsme se otočili po směru plavby a vychutnávali jsme si pestré divadelní představení, které pro nás připravila zdejší příroda. Obepluli jsme turistický přístav, nad kterým se vypínal pahorek s pozůstatky osady z dob nadvlády Říma - Ruderi Villa Romana ad Agnuli, a zamířili jsme si to k Růžové zátoce. Svůj název získala podle skály, jejíž odraz v moři měl růžový nádech. Kolem několika pěkných mořských jeskyněk a plážiček jsme si to zamíříli ke Grotta dei Colombi. Jmenuje se podle tisíce holubů, kteří tady hnízdí. Jeskyně má tvar trojúhelníku a je široká 10 m, vysoká 40 m a dlouhá 70 m.

Na chvíli jsme se vzdálili od pobřeží, abychom si prohlédli sádky zdejších rybářů. Pěstují zde různé druhy ryb a mořských potvůrek. Sádky mají kruhový tvar a v každé je několik tun mořských živočichů. Kolem skalisek Rocce Nere jsme dojeli k pláži u Mattinatelly a dále do zátoky Baia di Mattinatella. Ta je známá především tím, že se tady přímo u moře nachází sladkovodní pramen. Nazývá se Sorgente Acqua delle Rose. Moře má v těchto místech zelenkavou barvu. Projeli jsme kolem honosné vily italského lékaře, který ji pak prodal jedné cestovní kanceláři. O kousek dál, pod Monte Scappone, jsme objevili jeskyni Grotta delle Rondini. Svůj název získala podle vlaštovek, které si ve vápenci budovaly svá hnízda.

Další ze zajímavých jeskyní jsme shlédli Grotta del Puntone. Jeskyně je oválného tvaru, široká 30 m, dlouhá 40 m a vysoká 45 m. Nedělala hanbu svému názvu. Tyčila se nad námi skutečně jako nějaký krov. Starobylá jeskyně Grotta dei Morti, objevená ve 30. letech minulého století, si vysloužila svůj temný název podle legendy. Jeskyně je vysoká jen necelé 2 metry a zvenku je v ní vidět útvar ve tvaru lampionu. Lovcům korálů sloužil k rozstvícení svítilny na památku jejich několika druhů, kteří zranění podlehli vyčerpávajícímu nerovnému boji s rozbouřeným mořem. Následovalo několik zajímavých skalních útvarů - Scoglio dell Ago, útes ve tvaru jehly, a Scoglio della Pipa, útes ve tvaru dýmky.

Za úžinou Bocca del Pescocane jsme dojeli k snad nejkrásnějšímu místu garganského pobřeží - Baia della Zagare, k zátoce pomerančových květů. Od další zátoky Baia dei Mergoli je oddělena dvěma skalisky, z nichž jedno - Arco Magico, Magický Oblouk - se stalo jedním ze symbolů Gargana. Zamilovaný pár by měl pod tímto skaliskem projet v objetí, aby byl šťastný. To jsme samozřejmě přesně tak udělali. V obou zátokách jsou nádherné pláže, nad kterými jsou hotelové komplexy, jedny z nejdražších na Garganu. Na pláž sjíždějí klienti výtahy, které jsou zabudované do skály. Nad zátokami bděl vrchol Monte Barone. O kousek dál jsme se zastavili u vápencové stěny, na kterou příroda namalovala hlavu Pinocchia s jeho typickým dlouhým nosem.

Další zastávka byla v jeskyni Grotta dele Fate. Široká je 12 m a dlouhá 80 m. Výška se pohybuje mezi 14. a 16. metry. Je zajímavá svou sněhobílou klenbou připomínající mramor. Tajemně na nás zapůsobila Grotta dei Pipistrelli. Jméno získala od neposlušných netopýrů, kteří ji osídlili. Tvar má obdélníkového hranolu, je široká od 5 do 7 m, dlouhá 43 m a vysoká 7 m. Jakmile do ni proniknou ranní paprsky, rozehraje se všemi barvami. Minuli jsme další dvě jeskyně - Grotta Anfiteatro, amfiteátr a Grotta Serpenta, hadí - a dojeli jsme do Lví zátoky. Jmenuje se podle lva, který svým pohledem střeží zdejší skály. Dokonce i hřívu má zarostlou. Odtud jsme pokračovali ke skutečnému zázraku přírody - Grotta Campana - jeskyně ve tvaru mohutného zvonu. Vjeli jsme do ní otvorem 5 m širokým.

Kruh uvnitř má obvod přibližně 250 m. U stěny je pláž široká přibližně 4 m a posetá pestrými kamínky. Návštěvníky je hojně tato jeskyně využívána ke koupání. Moře je zde hluboké až 50 m. Jeskyni jsme tak viděli mezi dvěma propastmi - od paty propasti v bezedném moři, až po vrcholek nekonečné klenby. Stěny jeskyně jsou tvořeny vápencem, ve kterém jsou po celém obvodu zasazeny vrstvy křemene cihlové barvy o síle přibližně 8 cm. Stěny se zúžují směrem nahoru do tvaru zvonu. Jeho stěna je světlá, potažená závojem s namodralým povlakem. Jakmile se ráno dostanou do zvonu sluneční paprsky, zatřpytí se hmota z křemene duhovými barvami. Od tohoto velkolepého divadla jsme dlouho nemohli odtrhnout oči.

Do další jeskyně nazvané podle své pestrobarevnosti Grotta dei Colori jsme se nedostali. Vlny v jejím úzkém vstupním otvoru nám to nedovolily. Poslední zastávka na trase byla v zátoce Baia di Vignanotica, která se nachází na hranici dvou pobřeží - Mattinaty a Vieste. Tady jsme měli možnost se vykoupat v azurovém moři. Přímo na lodi nám kapitán připravil malé občerstvení ve formě bílého a červeného vína a pro děti nealkoholických nápojů. Pak už jsme otočili loď o 180 stupňů a uháněli plnou parou zpět do Mattinaty. Cestou jsme si celé pobřeží prohlédli z větší vzdálenosti. Lukášek se dokonce na delší dobu postavil za kormidlo a ujal se role kormidelníka. Tímto výletem jsme navázali na průzkum pobřeží v oblasti Vieste z roku 2003 - Pobřeží a okolí.

Fotogalerie: Pobřeží