KAUNERTAL

 /  / Reporáže z cest / Tyrolsko 2003 / Kaunertal

Po snídani jsme odjeli opět do údolí Ötztal. Nemohli jsme si nechat ujít přírodní scenérii, která patří k těm nejkrásnějším v Tyrolsku. Už tradičně jsme se přemístili přes Roppener Tunnel do Oetzu a odtud do Umhausenu. Zaparkovali jsme na parkovišti u přírodního koupaliště. Kolem Otzi Dorfu, následně proti proudu Horlachbachu, jsme pokračovali údolím, kde byl slyšet hukot vody ze všech stran. Na Horlachbachu byly stále častěji k vidění peřeje a stejně divoce se do něho vlévaly jeho menší přítoky. Podívali jsme se zpět a viděli jsme vrcholy Kreuzjochspitze (2675 m) a Erster Karchkopf (2512 m). Zpět jsme se ale dívali čím dál méně. Vpředu už jsme slyšeli zvuk valící se masy vody. Po chvíli jsme ho i spatřili - Stuibenfall. Před desetitisíci lety začal ustupovat ledovec a před osmi tisíci lety se díky tomu sesunula hornina. Zasekla se do Horlachbachu a donutila ho, aby si našel jinou cestu. Díky tomu nyní jeho spěchající vody kaskádují přes útesy, kameny zdeformované povětrnostními vlivy a balvany pokryté mechem, aby v pěnivém proudu předvedly svoji nespoutanou energii. Díky výšce 159 m je Stuibenfall nejvyšším vodopádem v Tyrolsku a čtvrtým nejvyšším vodopádem v Rakousku. Vodopád jsme si prohlédli z několika vyhlídek v jeho dolní části a postupně jsme ho obešli zprava po svahu Wolfseggu (1680 m) a vyšli jsme až nad jeho horní stupeň. Cestou jsme ho měli jako na dlani v mnoha podobách. Od mostku přes Horlachbach jsme se vrátili stejnou cestou zpět do Otzi Dorfu.

Návštěvu Otzi Dorfu jsme měli v ceně Ötztal Card [karta]. Tento archeologický venkovní park nám umožnil zažít si minulost v době kamenné. Otzi, muž nalezený v ledovci, byl od svého objevení v roce 1991 největší alpskou atrakcí. V Otzi Dorfu jsme se ponořili do každodenního života v době, kdy tento muž žil. Dozvěděli jsme se něco o prehistorických konstrukčních systémech, seznámili jsme se se starověkým loveckým a pracovním vybavením, podívali jsme se, jaké oblečení používali lovci proti chladu, jaká pěstovali domáci zvířata, a další zajímavosti. Po prohlídce jsme vyrazili do údolí Kaunertal. Nejdříve jsme dojeli na začátek údolí Pitztal, kde se ve vesničce Wenns odděluje z Pitztalstraße silnička Pillerstraße. Ta vede údolím Pillertal, propojujícím údolí Pitztal s údolím Oberinntal. A právě z tohoto vychází postranní údolí Kaunertal. Na konci údolí Pillertal jsme Pillerstraße opustili a pokračovali po Gacher-Blick-Straße a následně Kaunerbergstraße, která nás dovedla do vesničky Kauns, za kterou jsme se už napojili na Kaunertalstraße, která nás už vedla podél říčky Fagge romantickým údolím Kaunertal.

Údolí Kaunertal je dlouhé 28 km a je zakončeno ledovcem Weißseeferner, nad kterým ční Weißseespitze (3510 m), v Itálii zvaný Cima del Lago Bianco. Přes vesničky Vergötschen, Kaunertal a Feichten jsme se dostali k mýtné bráně. Tady začíná placená silnice Kaunertaler Gletscherstraße. Zaplatili jsme celodenní poplatek ve výši € 19,00 [karta] a pokračovali jsme dál údolím podél říčky Fagge. Během cesty jsme byli svědkem neustále se měnící přírodní podívané na všechny úrovně vegetace v Alpách. Od zúrodněné orné půdy s ovocnými stromy, přes listnaté a smíšené lesy měnící se v lesy jehličnaté tvořené modříny a borovicemi, kolem strmých horských luk s alpskou květenou až po alpské trávníky poseté hořci, dryádkami, prvosenkami, hvozdíky a pryskyřníky, v závěru přecházející už jen v mechy s lišejníky. Kaunertaler Gletscherstraße překonává na 26 km dlouhé cestě výškový rozdíl téměř 1500 m. K tomu ji napomáhá 29 serpentin. Po cestě je mnoho zastávek s překrásnými výhledy na krásy údolí, horských štítů, hučících potoků a historických budov.

Zastavili jsme u 6 km dlouhé a 600 m široké přehrady Gepatsch Stausee. Její hladina je v nadmořké výšce 1765 m. Výstavba přehrady probíhala v letech 1961 - 1964. Do provozu byla uvedena v roce 1965. V té době byla se svými 153 m desátou nejvyšší přehradou na světě. V dálce na konci údolí jsme už viděli ledovci obklopený Weißseespitze. Další zastávku jsme udělali v místě, kde se do říčky Fagge vléval z jedné strany Schiltibach a ze druhé strany malým vodopádem Riffelbach. Krásný pohled se nám naskytnul na Großer Rauher Kopf (2990 m) s ledovcem Gepatschferner. Odtud už jsme pokračovali sérií serpentin nahoru, abychom se opět potkali s Riffelbachem. Otevřely se nám pohledy na ohyb ledovce Gepatschferner mezi Schwarzwandspitze (3467 m) a Großer Rauher Kopf a také na Weißseespitze. O kousek dál jsme zastavili u mostku přes Krummgampenbach. Před námi byl pohled do stejnojmenného údolí, na jehož konci jsme viděli Punta della Gallina (3144 m). O kousek dál jsme zastavili u Weißsee (2470 m) s výhledem na Wiesjagglskopf (3130 m). Odtud už jsme vystoupali posledními serpentinami do výšky 2750 m, kde bylo parkoviště a Gletscher Restaurant. Tady se nachází nejvýše položená zastávka Postbusu v Rakousku.

Bohužel jsme neměli štěstí, zdejší lanovka byla v pátek mimo provoz. Využili jsme alespoň místních atrakcí pro děti - skluzavky, skákadla, vor na jezírku. Po prohlídce zdejšího nejvyššího vrcholu Weißseespitze jsme sjeli dolů do údolí. Cestou jsme měli celou tu krásu zdejší přírody jako na dlani. U Gepatsch Stausee jsme zastavili ještě u několika vodopádů a údolím Pillertal jsme přejeli do údolí Pitztal. Nádhernou dovolenou ve zdejších údolích jsme zakončili nedaleko vesničky Arzl, nad kterou je Alpengasthof Plattenrain s Wildparkem. Nejvíce nás zaujal majestátný jelen evropský a jezírko s labutěmi. Nedaleko se nacházela moderní meditační kaple. Nádherné výhledy do údolí Pitztal a Inntal stály za malou námahu sem vystoupat. Vrátili jsme se do našeho ubytování v Bichlu, abychom se navečeřeli a připravili se na zítřejší cestu domů.

Fotogalerie: Stuibenfall, Historie údolí Ötztal, Kaunertal