PITZTAL
Údolí v rakouském Tyrolsku
/ / Reporáže z cest / Tyrolsko 2003 / Pitztal
Týdenní pobyt v rakouském Tyrolsku, konkrétně v údolí Pitztal ve vesničce Bichl nedaleko Sankt Leonhard im Pitztal, nás zaujal v nabídce chomutovské cestovní kanceláře Sport-S. Ubytování bylo zajištěno v penzionu. Stravovali jsme se formou polopenze, kterou připravovaly české kuchařky, ze surovin dovážených převážně z Česka. 26. července 2003 jsme se vydali brzy ráno na dlouhou cestu přes celé Rakousko. Vybaveni desetidenní rakouskou dálniční známkou jsme překročili hranice za Břeclaví v Poštorné a přes Reintal a Großkrut jsme doleji k silnici č. 7, která nás dovedla do Vídně. Tady už jsme se dopravním značením nechali navést na dálnici A1 směřující k Salzburgu. Kvalitní dálnice nás vedla přibližně proti toku Dunaje přes Melk a Linz, kde jsme se ze západního směru odklonili na jihozápad směrem k Alpám. Sjezdy na Gmunden a Mondsee nám připomněly oblast, ve které jsme strávili loňskou dovolenou Salcbursko 2002. Po dálnici jsme elegantně přejeli Salzburg a hned za ním jsme překročili rakousko-německou hranici.
Na německé dálnici A8 už přestala platit rychlostní omezení. To však nebylo nic pro naši Felicii Magic. Dokonce se nám stalo, že jsme jeli krokem, když dálnici zablokoval pomalu jedoucí karavan. V Německu mají dálnice trochu jiné parametry. Větší stoupání nebo trochu menší oblouk zatáčky nejsou výjimkou. Kolem bavorského jezera Chiemsee jsme dojeli k Rosenheimu, u kterého jsme přejeli na dálnici A93 směřující údolím Inntal na jih do Rakouska. Německo-rakouskou hranici jsme překročili u Kufsteinu a údolím řeky Inn jsme pokračovali po dálnici A12 k Innsbrucku. Tunelem Witten jsme se přemístili z východní do západní části města a Intall Autobahn A12 nás vedla k tyrolskému městečku Imst. K němu jsme se dostali více jak 5 km dlouhým Roppener Tunnel. Hned za ním jsme dálnici opustili na sjezdu 132 a po Pitztalstraße jsme postupně pronikali do údolí Pitztal. Přes Wens a Zaunhof jsme dojeli do vesničky Bichl. Penzion stál u řeky Pitze v místě, kde se do ní vlévá Sägebach. K dispozici jsme měli pokoj se dvěma přistýlkami, umístěný v prvním podlaží. Koupelna s WC byla na patře. Jídelna se nacházela v přízemí. Stravování bylo velice chutné a pokud někomu porce nestačila, mohl si přidat.
Po zabydlení jsme se vypravili na první seznámení s údolím Pitztal. Jeho dolní část je široká a slunná. Pitztal se odpoutává od údolí Intall a během přibližně 40. kilometrů postupně proniká do masivu Ötztalských Alp. Západní hranici se souběžným údolím Kaunertal tvoří Kaunergrat a východní hranici se souběžným údolím Ötztal tvoří Geigenkamm. Z nich padá do údolí více jak 40 hučících vodopádů, jejichž vody přebírá říčka Pitze. Její horní tok se prořezává hluboko do skály a tvoří rokli. Horní část údolí se rozvětvuje na Mittelbergtal a Taschachtal. Jejich ledovce Mittelbergferner a Taschachferner napájejí říčku Pitze. Tento nádherný svět ledovců dominuje závěru údolí. Z ledovců vystupuje nejvyšší hora Tyrolska Wildspitze (3774 m). Společnost jí tvoří dalších více jak padesát třítisícovek. Údolí je hodně zelené. V závislosti na nadmořské výšce zde rostou modříny, topoly, borovice, jeřáby a stráně pokrývají jalovce. V údolí se prohánějí srnci a jeleni, v horních partiích kamzíci, mufloni, kozorožci a svišti. Nad nimi krouží orlosupi bradatí.
Zastavili jsme za vesničkou Piösmes v místě, kde se vlévá Alpbach do Pitze. Naskytly se nám nádherné pohledy na Vorderer Feuerkogel (2950 m), Wildgartenkogel (2556 m) a Gramkogel (2651 m). Geigenkamm byl v těchto místech nezapomenutelný. Pokračovali jsme do Mandarfenu, kde jsme u lanovky k Rifflsee zaparkovali. Odtud vede turistická trasa do samého srdce Ötztalských Alp. Podél říčky Pitze jsme stoupali údolím. Před námi jsme obdivovali Mittagskogel (3162 m), který rozděluje údolí na Mittelbergtal a Taschachtal. My jsme se vydali levou větví, podél Pitze. Před sebou jsme měli vrcholy Innere Schwarze Schneide (3369 m) a Linker Fernerkogel (3278 m) pokryté ledovci. Mezi pasoucími se kravami jsme se blížili k chatě Gletscher-Stüberl. Ta je položena ve výšce 1915 m. Za ní jsme pokračovali dále k úpatí Grabkogelu (3052 m), který nás už z dálky lákal typickým zvukem hučícího vodopádu. A pohled na něj stál za tu námahu. Nádherná přírodní scenérie tvořená několika kaskádami nás zastavila na několik dlouhých desítek minut. Tady naše první výprava skončila. Dál už vedla túra horským terénem k Braunschweiger Hütte, do výšky 2759 m pod Karleskopf (2901 m), do oblasti ledovce Karlesferner.
Stejnou cestou jsme se vraceli zpět, tentokrát po proudu říčky Pitze. Před námi jsme pozorovali Seekogel (3358 m), Zuragkogel (2891 m) a Brandkogel (2677 m). Vrcholy, které obklopují Rifflsee (2232 m). Na závěr se nám naskytl nádherný pohled na Madarfen v pozadí s další třítisícovkou Puitkogel (3345 m). Po Pitztalstraße jsme se vrátili zpět do Bichlu, kde nás v našem penzionu čekala večeře. Po náročném dni většinou stráveném v autě jsme usínali s očekáváním druhého dne, ve kterém se vypravíme k Rifflsee a Wildspitze.