SÖLDEN

 /  / Reporáže z cest / Tyrolsko 2003 / Sölden

V poznávání údolí Ötztal jsme pokračovali v mezinárodně proslulém horském turistickém a sportovním středisku Sölden. Museli jsme jet opět dolů do údolí Pitztal a přes Roppener Tunnel se přemístit k údolí Ötztal. Přes Oetz, Umhausen, Längenfeld a Huben jsme dojeli na začátek Söldenu, kde jsme zaparkovali u jednosedačkové lanovky Sessellift Hochsölden. Ta nás vyvezla nad Hochsölden. Cestou jsme měli možnost pozorovat na severovýchodě Murkarspitze (3150 m) a Felderlaskogel (2946 m), na jihovýchodě Vorderer Brunnenkogel (2760 m), Kirchenkogel (3115 m) a Nederkogel (3163 m). Pod námi se občas zavlnila Hochsöldenstraße vedoucí do Hochsöldenu. U horní stanice lanovky jsme u Bergrestaurant Sonnblick na Dudlec Alm zastavili u zvířátek. K vidění byly Lamy krotké, kozlík, králíci i různé druhy drůbeže. Pokochali jsme se dalšími výhledy - vlevo na Gaislachkogel (3056 m), před námi na Rotkogel (2947 m) a Roßkirpl (2942 m), vpravo na Lange Wand (2876 m), Grieskogel (2911 m) a Kreuzkogel (2658 m). Nádherný pohled byl na Hochsölden s částečným panoramatem Stubaiských Alp s výraznou třítisícovkou Atterkarspitzen (3244 m). Potom jsme vyjeli dvjsedačkovou lanovkou Doppelsesselbahn Rotkogl ještě o něco výše pod Polleskamm. Odtud vedly turistické trasy na Rotkogel a Schwarzkogel (3016 m), do sedla Haimbachjoch (2727 m) a k jezeru Schwarzsee. Prošli jsme se po nejbližším okolí, posadili se na lavičce, znovu jsme si užili nádherné rozhledy a stejnými lanovkami sleji dolů do Söldenu. Lanovky jsme měli v ceně Ötztal Card [karta].

Přejeli jsme k lanovce Gaislachkogbahn (v ceně Ötztal Card), kterou jsme následně vyjeli na stejnojmennou horu. Cestou velkou kabinou jsme měli jako na dlani Sölden i celý pás Stubaiských Alp za ním. Na severozápadě jsme obdivovali trojici vrcholů Lange Wand, Grieskogel a Kreuzkogel. Na východě vyčníval mezi ostatními vrcholy ledovci obklopený Zuckerhütl (3507 m). Nahoře se nacházela panoramatická restaurace s věží a kousek od ní vrchol Gaislachkogel s velkým kovovým křížem. Otevřely se nám další nádherné pohledy do údolí Ventertal a za ním poskládané vrcholy společně nazývané Ramolkamm. Pod námi se rozkládalo jezero Gaislacher See a vpravo nad ním majestátný Außere Schearze Schneide (3257 m). V dálce za ním vykukoval bílý vrchol nejvyšší hory Tyrolska - Wildspitze (3774 m). Na druhé straně jsme obdivovali hluboko pod sebou údolí Rettenbachtal, kterým se vlnila Ötztaler Gletscherstraße, vedoucí k ledovcům Rettenbachferner a Tiefenbachferner. Přímo z vrcholu jsme pozorovali mohutnost sjezdovky č. 1, kterou se přímo odtud spouštějí v zimě dolů lyžaři do údolí. Po malé přestávce spojené s opalováním jsme sjeli lanovkou dolů do Söldenu. Cestou jsme ještě pozorovali silnici Timmelsjoch Hochalpenstraße, která se klikatila do sedla Timmelsjoch ve výšce 2474 m. Italsky se toto sedlo nazývá Passo del Rombo. Vedla tudy už dávno obchodní cesta. Moderní horská silnice byla slavnostně otevřena 17. července 1959.

Téměř na konci Söldenu jsme se napojili na Ötztaler Gletscherstraße, jejíž mýtné [karta] jsme měli v ceně Ötztal Card. Silnice má průměrný sklon 11% a maximální 13%. Byla postavena v roce 1972. Zalesněnou oblastí jsme se brzy dostali do údolí Rettenbachtal, na jehož začátku se nacházela mýtnice. Souběžně s Rettenbachem jsme stoupali údolím a za jeho polovinou jsme se odpojili a sérií serpentin jsme dojeli pod ledovec Rettenbachferner. Ten je dlouhý přibližně 2 km a široký 1 km. Každoročně se na něm otevírá sezóna světového poháru v alpském lyžování mužů i žen. Nad ledovcem majestátně stojí Innere Schwarze Schneide (3369 m). Ještě jsme se znovu podívali do údolí, za kterým byly Stubaiské Alpy, a vjeli jsme do 1729 m dlouhého tunelu Rosi-Mittermaier. Jméno nese po německé lyžařské závodnici, celkové vítězce světového poháru, mistrini světa ve slalomu, sjezdu i kombinaci a olympijské vítězce ve slalomu a sjezdu. Všech těchto úspěchů dosáhla v roce 1976. Jedná se o nejvyšší silniční tunel v Evropě v nadmořské výšce 2830 m, která je současně nejvyšším bodem Ötztaler Gletscherstraße. Tunel byl postavený v roce 1982. Na konci tunelu jsme se ocitli před druhým zdejším ledovcem - Tiefenbachferner. Sjeli jsme o kousek níž k parkovišti v nadmořské výšce 2795 m, kde byla dolní stanice lanovky Gondelbahn Tiefenbachferner a restaureace s terasou.

Největší délka i šířka ledovce Tiefenbachferner je 1,3 km. Nachází se pod vrcholy Mutkogel (3312 m), Tiefenbachkogel (3309 m) a Innere Schwarze Schneide. Kabinkovou lanovkou, kterou jsme měli v ceně Ötztal Card, jsme vyjeli do výšky 3249 m. Cestou jsme pozorovali rolby, které upravovaly ledovec pro lyžaře. Nahoře nás čekalo překvapení v podobě nádherných výhledů do údolí Pitztal a na cíle, které jsme navštívili během výletu Rifflsee a Wildspitze. Jako na dlani jsme měli Rifflsee a za ním skupinu vrcholů tvořících Kaunergrat. Před sebou jsme měli Linker Fernerkogel (3278 m), ze kterého se odvíjel ledovec Hangenderferner. V pozadí jsme viděli Hinterer Brunenkogel (3440 m) s horní stanicí lanovky Pitz Panoramabahn. A vlevo samozřejmě nejvyšší vrchol Tyrolska - Wildspitze s ledovcem Mittelbergferner. Hned kousek vpravo na námi se jako věž tyčil Innere Schwarze Schneide. Po prohlídce nádherných panoramat jsme sjeli zpět dolů a cestou jsme pozorovali nepřehlédnutelný Zuckerhütl. Tunelem Rosi-Mittermaier a po Ötztaler Gletscherstraße jsme se vrátili zpět do Söldenu. Cestou zpět jsme se zastavili v Längenfeldu, kde jsme se vykoupali v léčivých sirnatých termálních pramenech, vyvedených do dvou malých jezírek v Naturbadlu. Vstup byl zdarma. Potom jsme už odjeli do vedlejšího údolí Pitztal do penzionu v Bichlu.

Po večeři jsme se vypravili na malý výlet k vodopádu nad Bichlem. Po mostku jsme přešli divokou říčku Pitze. Úzkou silničkou jsme se vydali do Bichlu. Tvořilo ho jen několik na sebe natěsnaných chaloupek. Opustili jsme silničku a pěšinkou jsme pokračovali podél Bichlbachu k vodopádu Bichlbachfall. Vodopád má tři kaskády. Nejdelší je horní část - 30 m, střední má 6 m a dolní 16 m. Bichlbach je napájený roztátým sněhem z vrcholu Rotpleiskopf (2894 m). Cestou zpět se nám naskytl pěkný pohled na vesničky Enger a Innerwald, v pozadí s vrcholy Wildgartenkogel (2556 m) a Grabkogel (2651 m). Dále jsme pozorovali Saxuirer Feuerkogel (2806 m) a Aherkogel (2803 m) s padajícími potoky Sägenbach a Saxuiererbach.

Fotogalerie: Sölden, Rettenbachferner a Tiefenbachferner, Pitztal