VENT A OBERGURGL
Střediska v rakouském Tyrolsku
/ / Reporáže z cest / Tyrolsko 2003 / Vent a Obergurgl
V poznávání Tyrolska jsme pokračovali ve vedlejším údolí Ötztal. Toto malebné údolí je dlouhé 65 km a po celé jeho délce protéká Ötztaler Ache s mnoha přítoky, které spadají do údolí četnými kaskádami a vodopády. Jedním z nich je také nejvyšší vodopád Tyrolska - Stuibenfall. Po obou stranách údolí je nespočet vrcholů, z nichž téměř 250 má více jak 3000 m. Ty na východě patří do Stubaiských Alp, ty na západě do Ötztalských Alp. Četné lanovky směřují k některým vrcholům, ale i k ledovcům. Údolí má také bohatou historii. V září 1991 byla nalezena v ledovci nedaleko Fineilspitze (3514 m) a Similaun (3606 m) dobře zachovalá přírodní mumie muže, který žil kolem roku 3300 před naším letopočtem. Dostal přezdívku Ötzi. Nejstarším osídlením v údolí je vesnice Umhausen. Do Ötztalu jsme přejeli atraktivním, více jak 5 km dlouhým, Roppener Tunnelem. V turistickém informačním centru v Oetzu jsme si zakoupili za € 45,00 týdenní Ötztal Card [karta], které jsme využili pro cestování lanovkami, pro poznávaní historie a pro relaxaci.
Vydali jsme se na konec údolí Ötztal a dál do závěru postranního údolí Ventertal. Sérií tunelů, proti proudu Venter Ache, jsme dojeli až na konec silnice, která končila v malebné tyrolské vesničce Vent (1900 m). Zaparkovali jsme hned na začátku, na parkovišti před kostelem Jakobuskirche. Ten byl slavnostně otevřen už v roce 1502 a během jeho dlouhé historie ho dokonce jednou zničila lavina. Lanovkou Doppelsesselbahn Wildspitze [jízdenka] jsme se vyvezli do nadmořské výšky 2365 m, kde se nacházela restaurace Stablein. Odtud jsme se vydali po horské cestě směřující k Breslauer Hütte (2844 m), která je východiskem k nejvyššímu vrcholu Tyrolska - Wildspitze (3774 m). Chata byla založena už v roce 1882. Jakmile jsme chatu spatřili v pozadí s Vorderer Brochkogel (3665 m), otočili jsme se a sestupovali zpět k restauraci Stablein. Cestou se nám naskytly pohledy na úchvatné přírodní scenérie. Po levé straně byly poskládané vrcholy Nederkogel (3163 m), Zirmkogel (3278 m), Gampleskogel (3399 m a Groser Ramolkogel (3549 m). Uprostřed jsme viděli dvojici vrcholů Spiegelkogel a trojici vrcholů Diemkogel, dále Mutmalspitze (3528 m) a Talleitspitze (3406 m). Napravo Oberer Rofenberg (3010 m) a dvojici vrcholů Guslarspitze. Pod tím vším spojující se údolí Ventertal, Spiegelbachtal, Niedertal, Rofental a soutok Rofenache s Niedertalbach, pokračující jako Venter Ache. A samozřejmě všechny ledovce pod vrcholy třítisícovek. Prohlídka pokračovala během cesty lanovkou dolů do Ventu. Lanovka byla v ceně Ötztal Card.
Po obědě jsme se vydali poznávat krásy údolí Rofental. V jeho úvodu vytvořil Rofenache úzkou soutěsku. Vydali jsme se nad ní po pravé straně, nejdříve pěšinkou a následně vyasfaltovanou cestou. Na ní přistával vrtulník, který přebíral stavební materiál a odlétal s ním někam do kopců nad údolím. Postupně jsme došli do osady Rofen. Obsahuje několik horských farem Rotte Rofen, často nazývaných Rofenhöfe. Leží v nadmořské výšce 2011 m. Jedná se o nejvýše trvale osídlené farmy v Rakousku. Podle legendy bylo toto místo osídleno už ve 13. století, kdy se pastýři vraceli s ovcemi do jižního Tyrolska a zaskočilo je množství sněhu, díky kterému už nebylo možné přejít přes sedlo Niederjoch (3016 m). Vytvořili tak první osadu. První písemná zmínka je z roku 1280. Odtud pokračuje Cyprian Granbichler Weg, pojmenovaná po horském průvodci, dále údolím Rofental až k horské chatě Hochjochhospiz (2423 m) a dál jako Doloretteweg do údolí Kaunertal. Závěr údolí Rofental tvoří ledovec Hintereisferner a nad ním se tyčí Weißkugel (3738 m). My jsme si prohlédli vyčnívající dvojici vrcholů Vordere (3118 m) a Hintere (3128 m) Guslarspitze a sestoupili jsme dolů k soutěsce. Přes ní jsme přešli po Hängebrücke. Tento závěsný lanový most byl postavený v roce 1967 místními bratry Klotzovými. Je dlouhý 46 m a 31 m nad soutěskou. Příjemnou stezkou po druhé straně soutěsky jsme sešli do Ventu. Cestou jsme míjeli stádo koní plemene Hafling.
Přesunuli jsme se do souběžného údolí Gurglertal. Z Ventu tam vede horská stezka přes sedlo Ramoljoch (3189 m) a nejvýše položenou chatu v Ötztalských Alpách - Ramolhaus (3006 m). To je ale trasa pro pěší. My jsme museli s autem sjet dolů do Zwieselsteinu a podél Gurgler Ache dojet do Obergurglu (1930 m), nejvýše položené obce v Rakousku. Zaparkovali jsme na prvním parkovišti, které jsme potkali a dále pokračovali městečkem pěšky. Poprvé bylo zmíněno v roce 1250. Ve 20. století se Gurgl vypracoval na středisko zimních sportů. V roce 1949 zde vznikl první vlek, v roce 1953 sedačková lanovka na Hohe Mut (2653 m). V roce 1960 byla dokončena vysokohorská silnice přes sedlo Timmelsjoch (2474 m) a postavena hotelová vesnice Hochgurgl. Před kostelem nás zaujal památník z roku 1989. Připomíná 27. květen 1931, kdy na ledovci Gurglerferner přistál balónem Auguste Piccard, švýcarský vědec, fyzik, vynálezce ponorky batyskafu a průkopník stratosférických letů balonem.
Nasedli jsme do lanovky Sesselift Gaisberg-Hohe Mut a nechali jsme se vyvézt nejdříve dvojsedačkou a následně jednosedačkou ke Gletscherhäusl Hohe Mut. Před námi bylo další ledovcové království. Po levé straně údolí Gaisbergtal zakončené ledovci Hochfirstferner a Gaisbergferner, po pravé straně údolí Rotmoostal zakončené ledovcem Rotmoosferner. Nad nimi třítisícovky Granatenkogel (3304 m), Hoher First (3405 m), Liebener Spitze (3400 m, Heuflerkogel (3245 m), Rotmooskogel (3338 m), Seelenkogel (3475 m), Eiskögele (3228 m a Hangerer (3020 m). Mezi údolími stál osamocen Kirchenkogel (3282 m). A za nimi už Itálie, konkrétně horská skupina Gruppo Tessa. Na druhé straně se v oblacích částečně ukrývaly vrcholy hřebene Ramolkamm. Jakmile jsme se nabažili všech krásných pohledů, sjeli jsme dolů, částečně už za drobného mrholení, do Obergurglu. Zbytek dne jsme strávili dováděním v Ötztaler Funpark v Hubenu.