WEISSEE
Jezero ve Vysokých Taurách
/ / Reporáže z cest / Salcbursko 2009 / Weißee
Přehradní nádrž Weißee leží v nadmořské výšce 2250 m. Původně tady bylo přírodní jezero, jehož hladina byla o 25 m níže. Na jeho břehu byla v roce 1873 postavená základna Německého a rakouského alpského klubu Rudolfshütte. Vodní dílo vznikalo ve třech etapách. V roce 1929 byla uvedená do provozu elektrárna Enzingerboden a nádrž Tauernmoose, v roce 1941 elektrárna Schneiderau a nádrž Enzingerboden. Už v roce 1941 se začal budovat tunel spojující Weißee a Tauernmoose. V letech 1950 až 1952 byla na Weißee vybudovaná 39 m vysoká gravitační hráz a v roce 1953 došlo k úplněmu přehrazení. Předtím byla Rudolfshütte vyhozena do povětří. V roce 1958 byla postavená nová Rudolfshütte. Weißee slouží jako roční úložiště pro akumulační elektrárny ve skupině elektráren Stubachtal. V roce 1951 byla vybudovaná lanovka z Enzingerboden k Weißee.
Po snídani jsme vyjeli z Raurisu údolím Raurisertal do Taxenbachu a údolím Salzachtal jsme přes Bruck an der Großglocknerstraße dojeli do Uttendorfu, kde jsme odbočili na bezplatnou panoramatickou silnici vedoucí údolím Stubachtal. Zaparkovali jsme v Enzingerboden, v blízkosti Alpengasthof Paletti u dolní stanice lanovky Rudolfshütte. Kombinovanou jízdenku se sedačkovou lanovkou Medelzkopflift jsme měli v ceně Salcburské karty. Standardní cena byla € 23,00. Cestou první částí lanovky jsme obdivovali jezero Grünsee a cestou druhou částí lanovky vodopád Schleierwasserfall na přítoku Weißenbachu, který po skalní stěně padal dolů v šířce několika metrů. Lanovka nás vysadila nad jezerem u Rudolfshütte. Před sebou jsme měli Weißee a v pozadí vrcholy Tauernkogel (2683 m), Kalser Bärenkopf (3079 m), Granatspitze (3086 m) a Stubacher Sonnblick (3088 m).
Nasedli jsme na sedačkovou lanovku Medelzkopflift, která nás vyvezla na plošinu Medelz v nadmořské výšce 2600 m. Během cesty jsme si vychutnali pohled na okolní vrcholy. Po levé straně jsme měli Totenkopf (3151 m) a Hohe Riffl (3338 m), následoval Johannisberg (3453 m) a Schneewinkelkopf (3472 m), pod nimi Ödenwinkelkees. Po pravé straně jsme měli Tauernkogel (2683 m), Rotkogel (2611 m) a Granatspitze (3086 m). Za nimi se za sedlem Granatscharte tyčil k obloze vrchol Stubacher Sonnblick (3088 m). Před sebou jsme měli cíl naší cesty Medelzkopf (2761 m). Po výstupu z lanovky jsme se dívali dolů na Weißee a vpravo od něho na Tauernmoossee s nejdelší zakřivenou hrází v Evropě. Za nimi dominovaly vrcholy Kitzsteinhorn (3203 m) a Hocheiser (3206 m). Po prohlídce panorama skupin Granatspitz a Glockner jsme zahájili výstup na Medelzkopf.
Vystoupali jsme k jezírku Madelzlacke. Po kamenité stezce jsme vystoupali až na vrchol Medelzkopf s vrcholovým křížem. Malé úsilí při výstupu stálo za to. Naskytl se nám nádherný panoramtický výhled na všechny třítisícovky, které jsme při jízdě lanovkou i výstupu viděli. Nově i pohled do údolí Dorfertal a nad ním mohutné Kreuzwandspitze (3032 m), Kendlspitze (3086 m), Gradötz (3063 m), Oberer Muntanitzpalfen (3170 m), Großer Muntanitz (3232 m), Luckenkogel (3100 m) a Aderspitze (2990 m). V údolí se zelenalo Dorfersee. Sestoupili jsme dolů a pokračovali sedačkovou lanovkou k Weißee. Vše jsme měli před sebou a pod sebou. K tomu pasoucí se krávy, divoký Tauernmoosbach a z Weißee do něho padající vodopád. U Rudolfshütte jsme si ještě naposledy vychutnali pohledy na Weißee a přírodní scenérii nad ním a vydali jsme se lanovkou dolů k Enzingerboden.
Kolem přehrady Enzingerboden a potoka Stubache jsme údolím Stubachtal sjeli po panoramatické silnici do Utterdorfu a údolím Salzachtal do Kaprunu. Tady jsme si prohlédli soutěsku Sigmund-Thun-Klamm, kterou si cestu razí Kapruner Ache. Po prohlídce jsme pokračovali údolím Salzachtal do Taxenbachu a údolím Raurisertal do Raurisu. Zbytek dne jsme strávili na koupališti a minigolfu, které jsme měli v Salcburské kartě.
Fotogalerie: Weißsee a Madelzkopf