GROSSGLOCKNER

 /  / Reporáže z cest / Salcbursko 2009 / Großglockner

Královská etapa pro nás i náš automobil, vysokohorská silnice Großglockner Hochalpenstraße. Je jednou z nejmonumentálnějších rakouských památek. Spojuje v sobě umění vysokoalpského stavitelství silnic s nádherným přírodním zážitkem v Národním parku Vysoké Taury, v nějvětší přírodní rezervaci v Alpách a v jedné s nejvíce fascinujících rakouských krajinách. I my jsme se rozhodli dobýt legendární Kaiser-Franz-Josefs-Höhe v nadmořské výšce 2369 m, abychom vysoko nad Pasterze, nad největším ledovcem ve východních Alpách, pozorovali nyjvyšší rakouský vrchol Großglockner (3798 m). Cestou nás čekaly krásné přírodní scenérie, panoramatické výhledy, vysokohorské pastviny, vysokohorské chaty, naučné stezky a výstavy na četných zastávkách. Tak vzhůru ke Großglockneru po Großglockner Hochalpenstraße, stejně jako v roce 2008.

K mýtnici na začátku vysokohorské silnice jsme zavítali už během výletu ke Kaprunským přehradním nádržím. Zastavili jsme se tady ve Wildparku Ferleiten. Vstup jsme měli v ceně Salcburské karty. Standardní vstupenka stála € 6,00. Přírodní park se nachází v údolí Käfertal, obklopeným působivým horským panoramatem, padajícími vodopády a fascinující florou a faunou. V parku na ploše přibližně 15 hektarů jsme pozorovali přibližně 200 alpských zvířat. Impozantní kozorožci, tajemní vlci, roztomilí svišti, hbití kamzíci, mohutní bizoni a mnoho dalších na nás čekalo na okružní trase. A na závěr okruhu na nás počkal medvěd brtník. Od parku jsme pozorovali fascinující Walcherfall padající do údolí od ledovce Walcher Kees. Náš pohled však čím dal častěji směřoval k mýtnici a za ní se zužující a prudce stoupající Großglockner Hochalpenstraße.

Dočkali jsme se. Z Raurisu, přes Taxenbach a Bruck an der Großglocknerstraße jsme dojeli do Freleitenu, na mýtnici zaplatili mýtné ve výši € 26,00. Se Salcburskou kartou jsme měli slevu. Standardní mýtné stálo € 28,00. Obdrželi jsme nálepku a mohli jsme začít stoupat. V úvodu trasy nám byly společníky třítisicovky Großes Wiesbachhorn (3564 m), Großer Bärenkopf (3396 m) a Fuscherkarkopf (3331 m). Všechny jsme si je prohlédli i s ledovci z vyhlídkové zastávky. Pod námi bylo údolí Käfertal s vodopády padajícími přes skalní hranu. Projeli jsme kolem Alpine Naturschau, muzea v nadmořské výšce 2260 m poskytujícího informace o zdejší floře a fauně. Začali jsme stoupat pod Törlkopf (2455 m), pod kterým je horské sedlo Fuscher Törl (2428 m). Stojí v něm památník světově proslulého architekta Clemense Holzmeistera, věnovaný obětem výstavby.

Z vyhlídky v sedle jsme měli před sebou Sinwelleck (3261 m) a Fuscherkarkopf (3331 m). Vedle nich vykukoval Großglockner (3798 m). Za sedlem se nám otevřel pohled na skupinu Goldberggruppe a její třítisícovky Grieswies-Schwarzkogel (3116 m), Hocharn (3254 m), Schneehorn (3062 m), Arlthöhe (3084 m), Krumlkeeskopf (3103 m) a Noespitze (3005 m). Sjeli jsme k Fuscher Lacke a začali stoupat k vrcholu Großes Woazköpfl (2390 m). Před tunelem Mittertörl jsme zastavili na vyhlídce. Pod námi se rozkládalo údolí Seidlwinkltal. Toto údolí vede z Raurisertalu k Hochtoru. Údolím prochází stezka pro muly, kterou ve středověku a novověku využívali tehdejší obchodníci. Z levé strany se nad údolím vypínaly vrcholy Edelweißspitze (2572 m) a Kendlkopf (2587 m), z pravé vrchol Hinteres Modereck (2930 m).

Dojeli jsme k tunelu Hochtor pod stejnojmenným vrcholem. Je dlouhý 302 m a prochází jím hranice mezi Salcburskem a Korutany. Stavba tunelu byla zahájená v roce 1933 a slavnostně otevřený byl v roce 1935. Na zimu se tunel uzavírá přenosnými dřevěnými dvoukřídlými vraty, aby se do něj nedostal sníh, který by ztvrdl a zneprůchodnil tunel. Před tunelem jsme pozorovali Brennkogel (3018 m), Durcheckkopf (2680 m) a Schwarzkopf (2765 m). Za tunelem Schobergruppe a v dálce se nám představil Roter Mann (3095 m), Sandkopf (3090 m) a Schareck (3123 m). Při sjezdu dolů jsme spatřili Karlkamp (3114 m), Zinggetzkamp (2876 m), Saukopf (2749 m), Schwertkopf (3099 m), Roter Knopf (3281 m), Wasserradkopf (3032 m) a Racherin (3092 m). Odbočili jsme na Gletscherstraße v údolí Mölltal. Dojeli jsme nad přehradní nádrž Speicher Margaritzen a nad Glocknerhaus.

Z vyhlídky jsme pod sebou pozorovali soutěsku Möllnschlucht na řece Möll, spojující Speicher Margaritzen se Sandersee, a nad sebou Naßfeld Wasserfall ve dvou stupních. Dojeli jsme na Kaiser-Franz-Josefs-Höhe. Vyhlídka byla pojmenovaná po císaři Fratišku Josefu I., který sem přišel pěšky v roce 1856 z Heiligenblutu. Pod sebou jsme měli Pasterze, nejdelší ledovec v Rakousku a ve východních Alpách. A nad ledovcem se tyčil majestátný Großglockner (3798 m), nejvyšší hora Rakouska. Vše jsme si důkladně prohlédli a vydali jsme se po Gamsgrubenweg vedoucí nad ledovcem Pasterze směrem k hoře Johannisberg (3453 m). Šesti tunely v celkové délce 1 km jsme šli zážitkovou trasou dlouhou 3,5 km až k vyhlídce v nadmořské výšce 2550 m. Cestou jsme pozorovali sviště, alpskou květenu, vodopády, ledovce, alpské velikány a vysoko nad sebou chatu Oberwalderhütte.

Na vyhlídce jsme poseděli, posvačili, prohlédli si ještě celou tu krásu. Především mohutný ledovec Pasterze, který se díky globálnímu oteplování obrovskou rychlostí zmenšuje. Po Gamsgrubenweg jsme se vrátili zpět na Kaiser-Franz-Josefs-Höhe a odtud jsme vystoupali k vyhlídkové věži Wilhelm Swarovski. Odtud byl pohled na Großglockner a Pasterze ještě krásnější. Stála tady socha Františka Josefa I. Chvíli jsme pozorovali dovádějící sviště a sestoupili zpět na Kaiser-Franz-Josefs-Höhe. Byl nejvyšší čas na cestu zpět. Glocknergruppe začala pohlcovat neprůhledná oblačnost. Po Gletscherstraße jsme sjeli k Speicher Margaritzen a vzpoměli jsme si na Kaprunské přehradní nádrže. Speicher Margaritzen je 11,6 km dlouhým tunelem, vedoucím pod Hohe Dock (3348 m), spojená s Mooserboden. Po Großglockner Hochalpenstraße jsme přejeli do Salcburska a zpět do Raurisu.

Fotogalerie: Großglockner, Wildpark Ferleiten