ŽLEB
Vesnice pod Králickým Sněžníkem
/ / Reporáže z cest / Jeseníky 2005 / Žleb
Nejvyšší moravské pohoří Jeseníky jsme se rozhodli navštívit i v roce 2005. Během dovolené Jeseníky 2004 jsme pohoří poznali z pohledu jeho největších turistických lákadel, letos jsme se rozhodli projít celou hřebenovku jižní části Jeseníků - Pradědské hornatiny - mezi Červenohorským sedlem a sedlem Skřítek. Ubytovali jsme se stejně jako loni v chatě ve vesnici Žleb nedaleko Hanušovic. V sobotu 2. července jsme se vydali stejnou cestou jako loni přes Vyškov, Prostějov, Olomouc, Litovel, Uničov a Šumperk do Hanušovic. Tady jsme si u paní správcové vyzvedli klíče od chaty a kolem Žlebských vodopádů jsme dojeli do Žlebu.
Žleb se rozkládá v úzkém údolí na úpatí Králického Sněžníku, jižně od Starého Města, pod vrcholy Křížový kopec (690 m) na severovýchodě a Ptáčník (646 m) na jihovýchodě. Vesnice se dříve jmenovala Valteřice, německy Waltersdorf. Založena byla pravděpodobně kolem roku 1280. První písemná zmínka o Valteřicích je z roku 1325, kdy Johann von Westerhube daroval místo klášteru Kamenec. Brzy byly Valteřice opět odkoupeny a začleněny do kolštejnského panství. V roce 1432 byla vesnice Husity zničena a vylidněna. Obnoveny byly Valteřice v 16. století. Znovu utrpěly za třicetileté války, ze které se vzpamatovávaly od druhé poloviny 17. století. V té době, v roce 1654, měly Valteřice 17 domů, o téměř 300 let později, v roce 1939, to bylo 72 domů. V současné době stojí ve vesnici kolem 15. domů. Současný název Žleb získala vesnice v roce 1949. Od roku 1964 byla součástí Velkých Žibřidovic a od roku 1976 je součástí Hanušovic.
Chata stála na začátku vesnice, hned za kaplí Navštívení Panny Marie. Stejně jako loni v ní byly ubytované celkem tři rodiny. Tentokrát jsme bydleli v podkroví, kde jsme měli k dispozici pokoj. Na patře byla toaleta, v přízemi sociální zařízení. V přízemí byla také velká společenská místnost s televizí, jídelna a vybavená kuchyně. Předsíň za vchodem jsme využívali ke hraní stolního tenisu. Před chatou bylo ohniště, kde jsme si mohli opékat špekáčky. Ubytování to bylo skromné, ale pro přespání a stravování dostačující. Zásoby na vaření jsme si dovezli s sebou, doplňovali jsme je nákupem v prodejně v Hanušovicích. Po ubytování a pozdním obědu jsme se před třetí hodinou odpolední vypravili na Horu Matky Boží, kde začal náš první výlet.