KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK

 /  / Reporáže z cest / Jeseníky 2005 / Králický Sněžník

Tentokrát jsme vyjeli na opačmou stranu než v jiné dny. Projeli jsme Žlebem a po místní komunikaci jsme přes Vysoké Žibřidovice dojeli k říčce Krupá. Vydali jsme se proti jejímu proudu po silnici č. 446. Za Starým Městem jsme odbočili na místní komunikaci, která nás dovedla do obce Stříbrnice. Ta se původně jmenovala Stubenseifen. Obec byla zmiňovaná už v roce 1325 jako součást kolštejnského panství. V dalším století obec zpustla a osídlena byla opět v následujícím století. Od roku 1575 tady byly v provozu dvě sklářské hutě. V roce 1769 založil kníže Adam Lichtenštejnský nedaleký Nový Rumburk, který se rozvíjel lépe než Stubenseifen. Obyvatelé nacházeli obživu v lictenštejnských lesích, kde byla myslivna, pila a mlýn. Název Stříbrnice získala obec koncem 19. století podle nalezišť stříbrné rudy. V roce 1965 se stal Nový Rumburk součástí Stříbrnic a ty potom v roce 1976 součástí Starého Města. Zaparkovali jsme na konci obce.

Vydali jsme se po žluté turistické značce proti proudu Stříbrnického potoka, na kterém se tvořily pěkné kaskády. Podél sjezdovky jsme vystoupali k turistické chatě Návrší (890 m). Na jejím místě stávala salaš, kterou v roce 1922 upravil její majitel Karl Jungmann na turistickou ubytovnu. Protože prosperovala, rozhodl se o šest let později pro výstavbu horské chaty. Dal jí název Sennhüttenbaude, U salašních bud. Během následujících let navázal majitel spolupráci s Klubem československých turistů. Později chatu přejmenoval na Jungmannovy boudy. Po druhé světové válce ji získalo ředitelství pošt a pod názvem Poštovní domov z ní udělalo rekreační objekt pro své zaměstnance. Turisté ztratili možnost ubytování a stravování. V roce 1954 ji získal ONV Šumperk a využíval ji odborový svaz školství. Název se změnil na Návrší. V roce 1967 ji získalo Gymnázium Šumperk. Díky celoročnímu provozu byla chata opět přístupná i turistům. V současné době je chata v soukromém vlastnictví.

Od chaty Návrší jsme měli nádherný výhled na celý hřeben Hrubého Jeseníku. U Chaty Návrší končila naučná stezka Králický Sněžník, kterou jsme si z druhé strany prošli během výletu Hora Matky Boží a Morava. Vydali jsme se po ní v opačném směru, překročili jsme Stříbrnický potok kousek od jeho pramenu a u rozcestí Nad Andělským pramenem jsme se připojili na hřebenovku. Ta nás dovedla k česko-polské hranici, kolem které jsme šli s menšími odchylkami až na Králický Sněžník. Na informační tabuli jsme si přečetli informace o historii Staroměstska a na vyhlídce Pod Ludmilou jsme obdivovali opět další nádherné výhledy na hřeben Hrubého Jeseníku. Opět jsme se vrátili ke státní hranici a došli jsme do sedla v nadmořské výšce 1212 m. Na informační tabuli naučné stezky jsme se něco dozvěděli o vrchovištním rašeliništi, které je soustředěno na Mokrém hřbetu, který se odtud táhne směrem k Podbělce.

Pokračovali jsme dál po hřebenovce k chatě Franciska. Nazývá se také Františkova chata a sídlí v ní Horská služba ČR. Chata byla od hřebenovky vzdálená 100 m. Odtud jsme už pomalu začali stoupat na vrchol Králického Sněžníku. Opustili jsme les a před námi byla kamenná socha slůněte, symbolu Králického Sněžníku. V jeho blízkosti stávala Lichtenštejnova chata, která byla otevřena v roce 1912. V chatě se scházela skupina mladých umělců, kteří se nazývali Jescher. Později své jméno odvozovali od kýchání slona, které zní "ješ". Při desátém výročí vzniku této skupiny v roce 1932 vznikla i kamenná socha slůněte. Lichtenštejnova chata po válce chátrala a nakonec byla v roce 1971 stržena a zůstala jen socha slůněte. Pokračovali jsme dál a došli jsme k pramenu Moravy v nadmořské výšce 1380 m. Ta odtud pokračuje dolů z hřebene Králického Sněžníku, aby cestou přes Hornomoravský a Dolnomoravský úval ukončila po 335 km svou cestu v Dunaji. Od pramene Moravy byl nádherný pohled na údolí, kterým protéká, ohraničené zprava vrcholy Malý Sněžník (1326 m) a Trójmorski Wierch (1144 m), zleva vrcholy Stříbrnická (1250 m), Sušina (1321 m) a Podbělka (1308 m).

Od pramene Moravy jsme vystoupali posledních 44 výškových metrů na vrchol Králického Sněžníku (1424 m). Ten lákal odedávna k výstupu nejen milovníky hor, ale i významné osobnosti. V roce 1765 na něj vystoupil pruský princ Jindřich, v roce 1780 císař Josef II. a v roce 1840 nizozemský král Vilém I. Nizozemský a jeho dcera princezna Marianna Oranžská. Od roku 1899 tady stála 33,5 m vysoká kamenná rozhledna. Po válce chátrala a v roce 1973 byla odstřelena. Zbyla po ní jen hromada kamenů. Králický Sněžník je třetím nejvyšším vrcholem v České republice. Kousek od vrcholu stojí trojmezní kámen Českého království, Moravského Markrabství a Kladského hrabství. Z Králického Sněžníku jsme sešli dolů do Stříbrnic stejnou cestou a přes Staré Město a Vysoké Žibřidovice jsme dojeli zpět do Žlebu.

Fotogalerie: Králický Sněžník