PRADĚDSKÁ HORNATINA 1
Jižní část Hrubého Jeseníku
/ / Reporáže z cest / Jeseníky 2005 / Pradědská hornatina 1
Brzy ráno jsme vyjeli ze Žlebu a přes Hanušovice, Jindřichov, Nové Losiny, Přemyslovské sedlo (765 m), Přemyslov a Rejhotice jsme dojeli do Koutů nad Desnou. Za obcí u mostu přes Desnou jsme zaparkovali. Nastoupili jsme do autobusu a vyjeli jsme na Červenohorské sedlo (1013 m). Původně tudy vedla jen stezka pro pěší nebo jezdce na koni, sloužící jako obchodní trasa mezi Moravou a Slezkem. První silnici tady vybudovali v roce 1846 a následně v roce 1853 tady vznikl zájezdní hostinec. Novou silnici začali stavět v roce 1874. Na Červenohorské sedlo začali formani vozit i lyžaře. Další horské chaty postavili v roce 1910 a v roce 1935 postavili chatu Klubu českých turistů. Po hřebenovce jsme začali stoupat po svahu Velkého Klínovce (1164 m). Pod sebou jsme měli jako na dlani Červenohorské sedlo a nad ním Červenou horu (1333 m). Opustili jsme štěrkovo-asfaltovou cestu a po stezce částečně tvořené povalovým chodníkem jsme došli na Klínovec (1100 m).
V blízkosti rozcestníku stál dřevěný přístřešek. Před námi byl výhled na Pradědskou hornatinu, část Hrubého Jeseníku, s vrcholy Praděd (1491 m), Vysoká hole (1464 m) a Velký Máj (1386 m). Blíž potom na Velkou jezernou (1248 m), Malou jezernou (1271 m), Dlouhé Stráně (1353 m) a Mravenečník (1343 m). Pokračovali jsme dál po hřebenovce a začali jsme stoupat na Výrovku (1167 m). Nahlédli jsme do údolí Desné a za námi jsme spatřili vedle Červené hory vrcholy Vozka (1377 m) a Keprník (1423 m). Sešli jsme do sedla a začali jsme stoupat na Malý Jezerník (1208 m). Na vrcholu je rašelinná louka s rašeliništními jezírky. Přes vrcholové slatě Malého Jezerníku jsme přešli po dlouhém povalovém chodníku a cestou se nám otevíraly nádherné výhledy do okolí. Kolem Velkého Jezerníku (1309 m) jsme sestoupili k turistické chatě Švýcárna.
Chata Švýcárna leží v nadmořské výšce 1304 m pod Malým dědem (1368 m). Kdysi tady stával salaš, který nechal v roce 1829 postavit kníže Alois II. Josef z Lichtenštejna. Chata byla postavena v roce 1887 a název má po švýcarském bačovi z původní salaše. Občerstvili jsme se, chvíli si odpočinuli a pokračovali po hřebenovce k rozcestí pod Pradědem, které se nachází pod Velkým dědem (1408 m). Výhled jsme měli jak na Praděd, tak i na Dlouhé Stráně. Pod námi už byl Divoký důl, kterým jsme se chystali sestoupit k Divoké Desné. Jeho území bylo vyhlášené v roce 1955 Státní přírodní rezervací. Dnes je součástí Národní přírodní rezervace Praděd. V rezervaci se nacházejí porosty přirozených svahových, suťových a roklinových lesů. V Divokém dolu hnízdí sokol stěhovavý. Přes lesní světliny a horské louky jsme sestoupili do oblasti lesa, kde převažoval smrk smíchaný s klenem, bukem a javorem. Sestupovali jsme podél potoka, který vytvořil hluboce zaříznuté soutěskovité údolí. Na své cestě k Divoké Desné vytvářel v Divokém dolu četné kaskády a peřeje. Dostali jsme se do oblasti rulových skal, balvanů, balvanových hald a proudů. Přítoky potoka jsme překonávali po romantických dřevěných lávkách. Obdivovali jsme dva vodopády vysoké 2 a 3 m.
Sešli jsme na Hladovou cestu a po ní na rozcestí U Kamenné chaty (860 m). Odtud to už bylo kousek k dolní nádrži přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně. Její výstavba začala už v roce 1978, byla však pozastavena. V roce 1985 byl projekt elerárny modernizovaný a v roce 1989 bylo rozhodnuto o dokončení elektrárny. Do provozu byla uvedená v polovině roku 1996. Elektrárna zabezpečuje stabilitu elektrizační soustavy, tj. rovnováhu mezi aktuální spotřebou a výkonem dodávaným energetickými zdroji. Elektrárna má tak dva režimy - čerpadlový, kdy se voda přečerpává z dolní nádrže do horní nádrže a turbínový, kdy se voda dopravuje z honí nádrže do dolní nádrže. Horní nádrž je v nadmořské výšce 1350 m a dolní nádrž v nadmořské výšce 825 m. Při přečerpání se hladiny obou nádrží změní o více jak 20 m. Elektrárna má dvě reverzní Francisovy turbíny, každou s výkonem 325 MW v turbínovém režimu. V čerpadlovém režimu mají výkon o 13 MW méně.
Pokračovali jsme po modré turistické značce po proudu Divoké Desné. Míjeli jsme ústí Hladového potoka a následně i Borového potoka. Proti jeho proudu jsme se vydali k Borovému vodopádu. Je nejvyšším vodopádem na Šumpersku. Jeho výška je něco málo přes 8 m. Pod vodopádem jsou kaskády a za nimi další vodopád vysoký asi 2 m. Po krátké půlhodinové odbočce z trasy jsme pokračovali k parkovišti a stejnou cestou, jakou jsme přijeli, jsme se vrátili do Žlebu.
Fotogalerie: Pradědská hornatina 1